Recenze: Valiant Hearts: The Great War

V Evropě právě začala válka, která bude později nazývaná první světová válka nebo taky velká válka. V jedné malebné francouzské vesničce žije dívka Marie se svým manželem Karlem, otcem Émilem a malým synkem. Nejprve je Karl odveden do německé armády (neboť pochází z Německa) a následně i Émile do francouzských vojsk. Během čtyř válečných let si projdou všemi hrůzami, jež válka, do které byli nedobrovolně vtaženi, přinesla, ale naleznou také nová přátelství a zjistí, že i v tom nejděsivějším a nejčernějším mraku lze nalézt pár míst, kterými proniká sluneční svit v podobě dobra v lidských srdcích. Fňuk.

Valiant Hearts je atypická válečná hra. Nejde o střílečku, ve které svým kulometem klopíte protivníky po stovkách. Naopak jde o hru, ve které souboje nejsou na prvním místě. Kombinuje mechaniky žánrů, jako jsou adventury nebo logické hry. To souvisí také s tím, že jde v prvé řadě o příběh, jeho myšlenky, poselství, překvapivě i o předání historických informací a pořádný kýbl emocí. A to nejen smutek (nejde o prvoplánovou emoční vydíračku či kýčovitý sentiment), ale také naději, dojetí, radost a strach.

Ve hře postupně vystřídáte čtyři postavy, zmiňovaného francouzského dědu Émila, německého vojáka a manžela Karla, amerického mariňáka Freddieho a belgickou zdravotnici Annu. S těmito postavami postupujete 2D levely a snažíte se dostat na jejich konec, případně musíte splnit nějaký úkol. Přemýšlel jsem, s čím bych tak hru mohl z hlediska mechanik srovnat, a po chvíli mě napadla starší kultovní hra Abe’s Odyssey. Zdejší hrdinové jsou totiž stejně jako Abe spíše pacifističtí, levely se neprobíjejí, ale prochází jimi s pomocí lsti a chytrosti. Řeší logické hádanky spojené s mačkáním pák, posouváním plošinek, házením věcí, sbíráním a používáním předmětů a občas také nějakou postřehovou minihrou. Navíc ve velké části levelů postavám pomáhá zatraceně šikovný psík, který se např. dostane na místa, na která postavy nemohou. Jednotlivé postavy mají stejné schopnosti a v podstatě se nijak neliší krom toho, že kupř. při hře za Annu občas narazíte na léčící minihru – když naleznete raněného a chcete mu pomoci, musíte v určitou chvíli zmáčknout správné tlačítko, což funguje na stejném principu jako DDR. Žádné složitosti, hra patří k těm jednodušším a hodí se i pro casual hráče. Navíc oceňuji, že i přes velkou jednoduchost mechanik nejsou rébusy stále totožné, ale vždy se nějakým způsobem obohacují či variují.

komiks33

Tyhle mechaniky jsou protipólem toho, o čem obvykle válečné hry bývají, jdou ruku v ruce s příběhem a postavami. Příběh totiž není o tom, jak hrdinové v zářivých uniformách postříleli německou armádu ve jménu svobody a míru (sic). Je o lidech, kteří jsou lapeni ve válce někoho jiného a nejde jim o vítězství, ale o přežití sebe samého a o přežití svých blízkých během čtyř děsivě dlouhých let. Příběh je tedy postaven tak, aby hodně hrál na city, a jde mu to hodně dobře, a kdo se během něj alespoň trošku nedojme, ten má nejspíš značně okoralé srdce. Ačkoli ve hře figuruje jedna postava jako hlavní záporák, nic není černobílé. Hra upozorňuje na to, že na obou stranách konfliktu jsou lidé, kteří nejsou jen prázdnými terči na kulky, ale křehkými lidskými bytostmi (v mnoha misích je pro postup dále nutno pomáhat lidem v nouzi, ať už jde o vystrašené civilisty či raněné a strádající vojáky na obou stranách).

Ačkoli je příběh zcela fiktivní, hodně těží z historického pozadí a historických reálií. V každém levelu má hráč k dispozici spoustu faktických informací a zajímavostí, které si může přečíst, a další navíc získá sbíráním více či méně skrytých bonusových předmětů. Kupříkladu pokud naleznete roušku proti bojovým plynům, dozvíte, že vojáci je měli polité močí, protože pak byly proti vdechnutí plynů účinnější. Nalézt můžete také autentické dopis vojáků svým blízkým, což je obzvláště silné. Celá tato vzdělávací stránka hry funguje výborně, nijak se nevnucuje, nabízí velké množství hodnotných informací a navíc koresponduje s tím, co se v danou chvíli v levelu odehrává (kupř. v levelu, kde se vyhýbáte bojovým plynům, se dozvíte o jejich vzniku a používání apod.) Valiant Hearts by díky tomu bez problému mohlo fungovat jako zábavná učební pomůcka.

no brakes

Na výbornou je i vizuální a zvuková stránka hry. Graficky hra připomíná komiks (roztomilý vizuál v kombinaci s děsivými událostmi mi připomněl podobně orientovaný komiks Maus), má velmi osobitou stylizaci (např. modely postaviček, kterým nikdy není vidět do očí) a nádherně vykreslené herní prostředí s velkým důrazem na detail a dynamiku. Očekával jsem, že se na hře takto vymazlený vizuál podepíše v krátké délce, ale příjemně mě překvapil opak, hra je dlouhá a dohrání může trvat až deset hodin. Ze zvukové stránky vypíchnu roztomilý dabing, který je takovým méně srozumitelným mumláním v rodných řečech postav, ale především soundtrack, který se skládá převážně ze známých skladeb vážné hudby. Za zmínku stojí, že hudba v některých pasážích koresponduje s herními mechanikami, např. v několika minihrách, ve kterých jedete v autě a vyhýbáte se překážkám, které se objevují do rytmu hudby, např. bomby padající a kulomety střílející do rytmu čardáše (viz video). Tyto silniční honičky patří rozhodně mezi nejpůsobivější pasáže hry.

Valiant Hearts je radost hrát. U mě osobně šlo o jednu z těch her, které jsem musel hrát po krátkých sezeních, protože jsem nechtěl, aby hra rychle skončila. Vše zmíněné, z čeho se Valiant Hearts skládá je postaveno tak, aby to v prvé řadě zapůsobilo na hráčovo srdce a rozbouřilo jeho emoce. Poslední dobou začínám mít pocit, že jde o správnou cestu, kterou by se počítačové hry měly vydávat častěji. Hry, které se nejen dobře hrají, ale dokážou i v hráči vyvolat takto silné emoce, vytváří zcela výjimečný zážitek, na který se jen stěží zapomíná, neboť to byli právě hráči samotní, kteří prožívali ony osudové okamžiky hlavních hrdinů přímo v jejich kůži. A ve Valiant Hearts jsou to Okamžiky s velkým kulatým O. Navíc mají hráči konečně příležitost použít ty kapesníčky na svém stole na osušení slz.

Zlatý krajíc

Advertisements
Categories: Recenze | 2 Comments

Post navigation

2 thoughts on “Recenze: Valiant Hearts: The Great War

  1. Mě přišlo, že jsou Hearts smutný ze začátku a čím déle do hry, tím víc to bylo jedno

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: