Recenze: Broken Age: Act 1

Vella je mladá dívka z kuchařského města, jehož obyvatelé musí každoročně obětovat několik pannen velkému zlému monstru, aby před ním město uchránili. Všechny dívky berou obětování jako poctu a nemohou se dočkat, až je monstrum pozře. Vella se však rozhodne vzepřít. Mezitím je mladík jménem Shay lapen v obrovské kosmické lodi, kde je neustále pod dozorem palubního počítače v podobě láskyplných rodičů, který o něj s přehnanou starostlivostí pečuje. Shay se taky rozhodne vzepřít.

Příběh o vzniku hry Broken Age je krásný a dojemný a v současné době zásadním způsobem hýbe s herním průmyslem, neboť objevil kouzlo Kickstarteru a herních projektů financovaných samotnými hráči. Vývojáři z Double Fine přišli s ideou vytvořit jednoduchou 2D adventuru vycházející ze starých klasik s velkým důrazem na příběh. Stalo se něco nevídaného a hra nasbírala požadovanou částku (400 tisíc dolarů) za pouhých 9 hodin a ve zbývající době ji mnohonásobně navýšila (nasbíralo se něco přes tři miliony dolarů). Světlo světa tak spatřil projekt, pro který by se jinak finance hledaly velice těžko. Více informací o vývoji a dopadu hry na průmysl například zde.

Zpět ale ke hře samotné. Co se týče mechanik, tak hra obsahuje pouze ty základní, které žánr adventury nabízí. Nevyskytují se zde žádné postmoderní parádičky jako šílené smrště morálních rozhodnutí, teatrální soudní spory nebo řešení hádanek pomocí poletujícího ducha přilepeného k hlavnímu hrdinovi. A ono to kupodivu i přes píšící se rok 2014 vůbec nevadí. Pouze sbíráte předměty, používáte je, kombinujete, interagujete s prostředím a hovoříte s postavami.

K řešení hádanek a zapeklitých situací obvykle není potřeba nic víc než uvažovat logicky a umět pracovat s tím, co má člověk k dispozici. Ve hře se vyskytuje i několik těžších hádanek, u kterých je potřeba to, co se anglicky nazývá „thinking outside the box“, tedy musíte se na problém podívat z širší perspektivy a nehledat v něm žádné složitosti.

Adventura by vždy měla stát na silném příběhu, což se hochům z Double Fine vydařilo. Z ostatních dablfajňáckých her se Broken Age asi nejvíce blíží k Psychonauts – okouzlující a zcela odlišná prostředí, zábavné a plastické postavy, z nichž ani jedna není nevýrazná, a vydařený humor, pod jehož slupkou se nachází silný a emotivní děj (také vizuální styl se Psychonauts hodně podobá).

komiks18

Občas se v adventurách stává, že prostředí je stereotypní a nezajímavé a že dialogy s postavami jsou nudné a hráč má touhu je přeskakovat. To pro Broken Age neplatí. Dialogy jsou vtipně a chytře napsané a ani jednou mě nenapadlo kterýkoli z nich přeskočit. Prostředí, ve kterých se hrdinové pohybují, jsou originální (často jsem si říkal, že nic podobného jsem v žádné hře doposud neviděl) a vždy jsem se těšil, až zjistím, jaká další na mě ještě během hry čekají.

Příběhy obou hlavních hrdinů jsou vydařenou alegorií na dospívání. Příběh Velly se točí okolo vstupu do dospělosti a vydlážděné cestičky, po které společnost očekává, že se člověk vydá (Vella musí být zblajznuta děsivým monstrem a celé její okolí to považuje za velice významný okamžik, na který by měla být pyšná, a její vrstevnice mezi sebou soupeří o to, aby byly zblajznuté jako první, i přestože je to celé postavené na hlavu). Příběh floutka Shaye zase vyobrazuje proces odtržení se od vlivu rodičů a vydání se po své vlastní cestě (palubní počítač s ním neustále jedná jako s dítětem a uvězňuje ho v otravné rutině infantilních her, Shay se tedy s pomocí muže ve vlčím kostýmu rozhodne rutinu opustit a poznat hrozby skutečného světa). Dalo by se tedy říci, že jde o společenskou satiru, ačkoli nijak hořkou a depresivní, ale zábavnou (což se u satir moc často nestává). Mezi oběma hrdiny se lze během hry kdykoli přepínat, ale nemohou spolu nijak interagovat – jde o dvě oddělené linie.

Na hře zamrzí pouze jedna jediná věc (kterou však nelze považovat za nedostatek), a sice že Broken Age je rozdělen do dvou částí, které vychází samostatně, tudíž je příběh useknut v polovině a na druhou část si budeme muset počkat (proto se v názvu nachází Act 1).

Broken Age je krásným důkazem toho, že aby byla vytvořena vynikající hra, není potřeba přicházet neustále s něčím novým a bourat žánrové konvence. Někdy stačí inspirovat se tím, co je již dobře známé a vyzkoušené, a vytvořit z toho takové dílo, které funguje tak, jak má, a obsahuje něco, co lze sentimentálně nazvat duší. Hrát Broken Age je radostný zážitek a pevně doufám, že to, co jsem napsal o první části, budu moci koncem roku napsat i o druhé (takže budu moci copypastovat a ulehčí mi to práci, he he).

Zlatý krajíc

Advertisements
Categories: Recenze | Leave a comment

Post navigation

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: